Dětská moudra, která stojí za to!
Smějeme se jim dlouhá léta a ty nejvtipnější se předávají z generace na generaci jako rodinné stříbro...
O Vánocích jsem vytáhla krabici stolních her a vyzvala rodinu, že si dáme nějakou deskovku. Šestiletý syn Patrik nad jakýmkoli tipem ale ohrnoval nos, tak jsem se ho ptala, kterou hru by tedy chtěl hrát on. A Páťa prohlásil: „Jakoukoli, kterou vyhraju.“
Ivana Dobřanská, Ostrava
Zapomnětlivá máma
Moje čtyřletá dcera Kristýna mi jednou ráno vyprávěla, že se jí v noci zdál sen o mně. Chtěla jsem, aby mi o něm pověděla víc, ale ona jen zakroutila hlavou: „Copak ty si to nepamatuješ? Vždyť jsi tam byla!“
Šárka Zvonová, Karlovy Vary
Copak jsi viděl?
Byli jsme před Vánocemi na vycházce v centru Prahy, a když jsme míjeli obchodní dům s hračkami, náš tříletý syn Vojta se zastavoval u každé z výloh a prohlížel si, co všechno tam mají. Auta, plyšáky, stavebnice... Když jsme jej přiměli k odchodu, ptali jsme se ho, co všechno tam viděl. A Vojta bezelstně odpověděl: „Moje dárky!“
Radana Hodašová, Uhříněves
Musíme ji vyměnit!
Když jsme bydleli ve starém bytě, musela se tehdy čtyřletá dcera Vendulka dělit o pokoj se svým šestiletým bratrem Tadeášem. V novém domě, kam jsme se následně přestěhovali, už měly obě děti své vlastní pokoje a Vendulka z toho byla nadšená. Krátce na to jsem se ale dozvěděla, že jsem opět těhotná a po odběru plodové vody jsem s jistotou věděla, že čekám holčičku. Vzala jsem si Vendulku na klín a vysvětlovala jsem jí, že se nám brzy narodí sestřička a že se tedy bude s ní zase dělit o svůj pokoj. Obrečela to a byla opravdu nazlobená. Za nějakou dobu však ke mně přiběhla s rozzářenýma očima a povídá: „Mami! Mám nápad! Najdi účtenku a půjdeme tu holčičku vyměnit za chlapečka. Pak bude muset do pokoje k Tadíkovi!“
Leona Horáková, Praha 9
Nová slova
Ládíkovi byly dva, dva a půl roku, ale pusa mu jela o sto šest. Zapisovala jsem si všechny jeho průpovídky, ale hlavně slova, která vyráběl jako na běžícím páse. Dlouho jsem nemohla rozklíčovat ‚cosi‘, co používal místo slova obléknout. A pak mi to došlo: Ládík zkrátka vymyslel, že když si musí něco - jak říkáme - ‚vyslíct‘, tak si to logicky musí před tím i ‚naslíct‘'.
Hedvika Svorová, Olomouc
Zrádná plastelína
Pětiletý Max dostal od Ježíška ‚inteligentní plastelínu‘. Když to vyprávěl kamarádovi, popletl si to a divil se: „Ty neznáš sympatickou plastelínu?!“
Laura Müllerová, Praha 2
Žádné komentáře:
Okomentovat